"Nezájem a zanedbávání často napáchají vic škody než otevřená nenávist..." (Albus Brumbál)

Harry Potter a Fénixův Řád - Kapitola II. Banda sov část 2.

8. března 2017 v 17:00 | Joanne K. Rowlingová

Pokračování 2. kapitoly (Banda sov) - část 2.

"Jestli neuhneš, zakleju tě," odpověděl Harry a zvedl hůlku.
"To nemůžeš," vrčel Vernon, "vím, že nesmíš čarovat jinde, než v tom blázinci, co mu říkáte škola!"
"Z toho blázince mě právě vykopli," řekl Harry, "takže si můžu dělat, co chci. Máš tři sekundy. Jedna - dvě -"
A přišlo další hlasité PRASK. Teta Petunie zaječela, strýc Vernon také a skrčil se a Harry už potřetí tento den začal pátrat po zdroji hluku, který nezpůsobil. Spatřil ho hned - venku na okně seděla trochu pocuchaná sova pálená, které se právě podařilo narazit do zavřeného okna. Harry ignoroval Vernonův výkřik "SOVY!" a vrhl se k oknu. Sova měla na noze přivázaný malý kousek pergamenu a sotva ho Harry odvázal, odstartovala. Třesoucíma se rukama rozbalil Harry další zprávu, která byla napsána černým inkoustem, podle písma evidentně ve spěchu.
Harry,
Brumbál je na ministerstvu a snaží se to nějak vyřešit. NEOPOUŠTĚJ DŮM. NEPOUŽÍVEJ
MAGII. NEODEVZDÁVEJ HŮLKU. Arthur Weasley
Brumbál se to snažil vyřešit… Co to mělo znamenat? Měl Brumbál dostatečnou moc na to, aby mohl ovlivnit ministerstvo kouzel ve svůj prospěch? Byla tu nějaká naděje, že by se mohl vrátit do Bradavic? Harryho dušička poskočila radostí z toho kousíčku naděje, ale hned ji zase přidusila panika - jak by asi měl ubránit svou hůlku, když nemůže použít magii? Musel by se bít s lidmi z ministerstva, a kdyby to udělal, měl by co dělat ne s vyloučením, ale s Azkabanem.
Myšlenky mu vířily v hlavě… Mohl se pokusit o útěk a risknout, že ho lidé z ministerstva chytí, nebo zůstat a čekat, až si pro něj přijdou sem. První možnost ho sváděla daleko víc, ale věděl, že panu Weasleymu leží na srdci jen jeho dobro a koneckonců, Brumbál už vyřešil horší věci, než byla tahle.
"Dobře," řekl Harry, "rozmyslel jsem si to. Zůstanu." Sedl si na kuchyňský stůl a pozoroval Dudleyho a Petunii. Dursleyovy jeho rozhodnutí překvapilo; teta Petunie hodila po Vernonovi bezmocný pohled. Žíla na jeho spánku vypadala, že co chvíli praskne.
"Odkud jsou všechny ty pitomé sovy?" zasupěl strýc.
"Ta první byla z ministerstva kouzel a nesla mi zprávu o vyloučení ze školy," vysvětlil mu klidně Harry. Napínal uši, aby zachytil všechny zvuky zvenku pro případ, že by se úředníci ministerstva blížili, a bylo lepší odpovídat na otázky než nechat strýce Vernona řvát. "A ta druhá byla od táty mého kamaráda Rona, který pracuje na ministerstvu."
Ministerstvo kouzel?" zvolal strýc Vernon, "lidi jako ty ve vládě! No, tak to vysvětluje všecko, všecko, není divu, že tahle země se řítí do pekel."
Když Harry neodpovídal, vyplivl strýc další otázku: "A proč tě vyloučili?" "Protože jsem použil magii."
"AHA!" zařval vítězně strýc Vernon a praštil pěstí do ledničky, která se tou ranou otevřela a vypadl z ní balíček Dudleyho nízkotučných pamlsků, "takže to přiznáváš! Co jsi Dudleymu udělal?"
"Nic," řekl Harry, o něco méně klidný, "to jsem nebyl já -"
"Ale byl," zahuhlal Dudley a strýc s tetou okamžitě začali na Harryho mávat, aby zmlkl, a sehnuli se k synovi.
"Pokračuj, synu, řekni nám, co udělal?"
"Řekni nám to, miláčku," zašeptala teta Petunie. "Namířil na mě svoji hůlku," mumlal Dudley.
"Jo, ale nepoužil jsem - " začal rozzlobeně Harry, ale -

"SKLAPNI!" křikli strýc Vernon a teta Petunie najednou. "Pokračuj, synku," opakoval strýc a jeho knír zuřivě poletoval.
"Všechno ztemnělo," otřásl se Dudley, "všechno. A pak jsem s-slyšel… věci. Uvnitř v hlavě." Strýc s tetou si vyměnili pohledy plné hrůzy. Jestliže jejich nejméně oblíbenou věcí na světě byla magie - v závěsu následována sousedy, kteří porušovali zákaz zalévání - lidé, kteří slyšeli hlasy, byli někde ve spodní desítce. Bylo jim jasné, že Dudley přichází o rozum. "Jaké věci jsi slyšel, miláčku?" vydechla teta Petunie, tvář bílou jako křída a oči plné slz.
Ale nevypadalo to, že by to Dudley dokázal vyslovit. Otřásl se a zavrtěl svou velkou blonďatou hlavou; a Harry, i přes ten tupý pocit, který ho ovládl hned po příletu první sovy, pocítil zvědavost. Mozkomorové dokázali v člověku probudit vzpomínky na ty nejhorší okamžiky jejich života. Co mohlo takhle zničit Dudleyho?
"Jak se to stalo, že jsi upadl, synku?" chtěl vědět strýc Vernon nepřirozeně tichým hlasem, jakým se mluví u postele smrtelně nemocného člověka.
"U-upadl jsem," odpověděl Dudley, "a pak -"
Naznačil rukou cosi nad svým rozložitým hrudníkem. Harry mu rozuměl. Dudley měl na mysli ten mrazivý dech, který naplní vaše plíce, když z vás někdo vysaje veškerou naději a štěstí.
"Hrůza," zaskřehotal Dudley, "zima. Hrozná zima."
"Dobře," řekl strýc Vernon a snažil se, aby jeho hlas zněl klidně. Teta Petunie sáhla Dudleymu na čelo. "Co bylo potom, Dudley?"
"Cítil jsem… Cítil jsem… Jako kdybych… Jako kdybych…"
"Jako kdybys už nikdy v životě neměl být šťastný," doplnil Harry tupě. "Ano," souhlasil Dudley a stále se třásl.
"Tak!" houkl strýc, jehož hlas opět nabyl své obvyklé síly, a narovnal se. "Začaroval jsi mého syna nějakým šíleným kouzlem, takže slyšel hlasy a věřil že - že ho čeká zkáza, nebo tak něco, co?"
"Kolikrát to mám ještě opakovat?" řekl Harry a jeho hlas zesiloval stejně jako jeho zlost, "To jsem nebyl já! To byli mozkomorové!"
"To byli - co že to bylo za pitomost?"
"Moz - ko - mo - ro - ve," slabikoval Harry pomalu, "dva." "A kdo jsou to ksakru ti mozkomorové?"
"Strážci Azkabanu, vězení pro čaroděje," řekla teta Petunie.
Trvalo to dvě sekundy zvonivého ticha, než si teta Petunie přitiskla ruku na ústa, jako by právě řekla sprosté slovo. Strýc Vernon na ni nevěřícně zíral. Harry také. Paní Figgová byla jedna věc - ale teta Petunie?
"Jak to víš?" zeptal se ohromeně.
Teta Petunie vypadala, že překvapila i sama sebe. Omluvně se podívala na strýce Vernona a pak spustila ruku a odhalila tak koňské zuby.
"Slyšela jsem toho - hrozného chlapa - jak jim o nich říkal - ale to bylo před hodně lety," řekla přerývaným hlasem.
"Jestli myslíš moji mámu a tátu, proč nepoužíváš jejich jména?" zeptal se jí hlasitě Harry, ale Petunie ho ignorovala. Vypadala velmi nervózně.
Harry byl v šoku. Nepočítáme-li jeden dávný výbuch, kdy teta Petunie ječela, že jeho matka byla cvok, nikdy ji neslyšel o své sestře mluvit. Nikdy by byl neřekl, že si zapamatuje takovouhle informaci o světě magie, zvlášť po těch letech, kdy napřela veškerou svou energii na předstírání, že ten svět neexistuje.
Strýc Vernon otevřel ústa, zase je zavřel, znovu otevřel a znovu zavřel a nakonec, když si vzpomněl, jak se mluví, otevřel ji potřetí a zakrákal: "Takže - takže - oni - oni - ehh - opravdu existují - ti - mozkomo-co-to?"
Teta Petunie přikývla.

Strýc Vernon koukal střídavě na ni, na Dudleyho, na Harryho a zase zpátky, jako by doufal, že někdo vykřikne "Apríl!" Protože se tak nestalo, opět otevřel pusu, ale byl ušetřen nutnosti hledat slova, neboť přiletěla další sova. Prosvištěla oknem jako opeřená dělová koule a s rámusem přistála na kuchyňském stole, až sebou všichni Dursleyovi trhli. Harry roztrhl úředně vypadající obálku.
"Už dost - těch - sov," zahuhlal strýc Vernon nepřítomně a zavřel okno.
Vážený pane Pottere,
Toto je dodatek k našemu dopisu, odeslanému před přibližně dvaceti minutami. Ministerstvo kouzel přehodnotilo své rozhodnutí zničit vaši hůlku. Můžete si ji ponechat až do disciplinárního řízení, které se uskuteční dvacátého srpna a na kterém bude učiněno oficiální rozhodnutí. Vzhledem k proběhnutému jednání s ředitelem Bradavické školy čar a kouzel se věc s Vaším vyloučením ze školy odkládá na totéž datum. Do té doby pokládejte své vyloučení za podmínečné. S pozdravem
Vaše
Mafalda Hopkirková
Úřad nepovoleného používání kouzel Ministerstvo kouzel
Harry si dopis přečetl celkem třikrát. Zoufalství ho trochu opustilo, protože teď už vyloučení nebylo definitivní, ale o nějaké větší úlevě se nedalo mluvit. Všechno záviselo na slyšení, které mělo proběhnout v srpnu.
"No?" zeptal se strýc Vernon a vrátil tak Harryho do reality, "co je to tentokrát? Odsoudili tě k něčemu? Máte u vás trest smrti?" dodal s nadějí v hlase
"Budu se muset dostavit na slyšení." "A tam se dozvíš trest?" "Předpokládám, že ano."
"Tak to mám ještě naději," komentoval to strýc Vernon.
"No, jestli je to všechno," zvedl se Harry. Toužil být chvíli sám, aby mohl přemýšlet a možná poslat dopis Ronovi, Hermioně nebo Siriusovi.
"NE, TO TEDA SAKRA NENÍ VŠECHNO," zavyl Vernon, "SEDNI SI!" "Co ještě?" ozval se netrpělivě Harry.
"DUDLEY!" zařval strýc Vernon, "chci vědět, co přesně se stalo mému synovi!" "FAJN!" zařval Harry v odpověď a hůlka, kterou stále svíral v ruce, na jeho rozzuřenou náladu zareagovala malou sprškou červených a zlatých jiskřiček. Všichni tři Dursleyové sebou trhli.
"Dudley a já jsem byli v uličce mezi Magnoliovou a Vistáriovou ulicí," mluvil rychle Harry a snažil se ovládnout, "Dudley mě provokoval, tak jsem na něj vytáhnul hůlku, ale nepoužil jsem ji. Pak se objevili dva mozkomorové -"
"Ale CO jsou to mozkomoři," chtěl vědět Vernon, "co DĚLAJÍ?"
"Už jsem říkal - vysávají z lidí štěstí. A když dostanou příležitost, políbí tě -" "Políbí," nevěřil strýc Vernon, "políbí?"
"Oni tak říkají tomu, když ti ústy vysávají duši." Teta Petunie tiše zakvičela.
"Jeho duši? Ale tu jeho nevzali - ještě pořád má -"
Pevně Dudleyho objala a zatřásla jím, zřejmě aby se přesvědčila, že jeho duše stále ještě hrká vevnitř.
"Jistěže nevysáli jeho duši, kdyby to udělali, to byste poznali," vysvětloval Harry vyčerpaně. "Nandal's jim to, viď, synku?" řekl strýc Vernon hlasitě, jako muž, který se snaží dostat konverzaci zpět na rovinu, ve které se dokáže pohybovat, "hezky bum-bác…"

"Na mozkomory neplatí bum-bác," zavrčel Harry skrz stisknuté zuby. "Proč je teda v pořádku?" vybouchl strýc Vernon, "proč není vysátej?" "Protože jsem použil kouzlo Patronus - "
VHÚÚŠ. Skřípání drápů, svištění křídel, obláček prachu - čtvrtá sova vrazila do kuchyně skrz krb.
"PRO RÁNY BOŽÍ!" zuřil strýc Vernon a rval si knír, což už hodně dlouho nedělal, "TADY
NEBUDOU ŽÁDNÝ SOVY, TO NEBUDU TOLEROVAT, ŽÁDNÝ SOVY!"
Ale to už Harry odvazoval ze soví nožky ruličku pergamenu. Byl přesvědčen, že to musí být dopis od Brumbála, který mu vše vysvětlí - mozkomory, paní Figgovou, co chystá ministerstvo, jak se mu podařilo to vyřešit - takže byl snad poprvé v životě zklamaný z toho, že vidí Siriusův rukopis. Ignoruje strýce Vernona a jeho nadávky na sovy, přečetl si zprávu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama